RECENZE: Noci běsů

RECENZE: Noci běsů - titulní obrázek

Venku se stmívá. Vítr si pohrává s padajícím listím. V dálce štěkají psi. A Noční běsy přicházejí... Slovanskou mytologií nabitá novinka od Kateřiny Šardické nemohla vyjít v lepší roční období. Zapalte svíčku, rozsviťte světla a nezapomeňte se podívat pod postel. Mysteriózní jízda právě začíná.

O autorce

Kateřina Šardická píše již od svých patnácti let. Přesto její první kniha, Zmizení Sáry Lindertové, spatřila světlo světa až v roce 2019. Titul se stal vítězem čtenářské ankety Kniha roku 2019 v kategorii Young Adult. Kateřina se živí jako televizní dramaturg a v minulosti pracovala jako příležitostná editorka.

 

 

Příběh

V jedné ospalé vesničce (autorka neprozrazuje rok ani přesné místo) zmizely před dvanácti lety čtyři děti: Astrid, její bratr Max, Tom a Sonja. Jejich kamarádku Doru, která byla ve stejné chvíli na stejném místě, ale stejný osud nepotkal a nikdo netuší proč. Jako malá v onen osudný okamžik něco zahlédla. Něco, co se vymyká běžnému chápání reality, ale i přesto se svěřila dospělým, protože věřila, že tak může své kamarády zachránit. Místo pomoci se ale dočkala obvinění ze lži a velkým nepochopením. Od té doby – celých dvanáct let – musí čelit posměškům, šikaně a opovrhujícím pohledům širokého okolí. Z hloubi srdce si přeje, aby tenkrát zmizela i ona...

Jedné noci zimního slunovratu, kdy se stírají hranice mezi světem živých a mrtvých, se z ničeho nic tři z z pohřešovaných dětí objeví. Jediný, kdo chybí, je malý Max. Ve vesnici to samozřejmě způsobí ohromné pozdvižení, které se stupňuje při zjištění, že si nikdo z dětí nepamatuje, kde posledních dvanáct let byly, ani jak se dostaly zpět domů. Jsou najednou dospělí a více než dekáda život jim zmizela mezi prsty. Musejí se tedy nejen smířit s tím, co bylo, ale ze dne na den svou duši dítěte transformovat v duši dospělého jedince.

„Nevím... nevím, kolik si toho uvědomuješ,“ zkusila to Dora znovu, „ale měla bys vědět, že od chvíle, kdy jste zmizeli, uplynulo dvanáct let.“

„Cože?“

Kousek jedné myšlenky se najednou spojil s jinou, ale úplný obrázek jí pořád unikal. Najednou se jí vybavil popraskaný strop ve školce.

„Dvanáct let?“

 

Astrid se snaží najít pomoc u své kamarádky Dory. Té ale vlastní otec zakázal se s dívkou vídat a ona sama vlastně neví, jestli se své kamarádky více děsí, nebo jí chce pomocnou ruku nabídnout. I přes nejrůznější peripetie se nakonec společně s Astrid a Tomem snaží poskládat střípky minulosti, aby dokázali najít Maxe, který se stále pohřešuje. Když se do všeho vloží zlé, nadpřirozené síly, je v sázce víc než život ztraceného bratříčka.

 

 

Verdikt

Kateřina Šardická dokázala navodit skutečně mysteriózní atmosféru. Dlouhou dobu jsem nevěděla, zda jedné z hlavních postav straší ve věži, nebo se v celé vesnici s patologickými vztahy opravdu děje něco nadpřirozeného.

Jednotlivé postavy mají propracované charaktery a autorka jim propůjčila zajímavou minulost. Zároveň perfektně vystihla realitu některých malých vesnic: všichni se navzájem znají, předstírají přátelství, ale ve skutečnosti by si bez mrknutí oka vrazili nůž do zad.

Co na mě působilo extra tíživě a smutně, byly rodinné vztahy Astrid a jejích příbuzných. I přes rozuzlení, kdy se čtenář dozví, proč tomu tak je, mi stále nešlo na rozum, že se někdo může chovat k někomu, kdo za dané okolnosti vlastně nemůže, natolik krutě a bezcitně. 

Oceňuji, že autorka do příběhu zakomponovala i spánkovou paralýzu, což je problém, který trápí nemalou část populace. Schválně, vygooglete si ten pojem. Budete zděšení, že se něco takového v reálném světě skutečně děje.

Ulehnu, usnu a nevzbudím se, neboť síly zla na mne nemohou. V této noci a v této chvíli, voláme starodávné síly. Ochraň nás ve svitu měsíce, od moci zlé nočnice.

Styl Šardické mi opravdu sedl. Díky barvité slovní zásobě a vypravěčskému talentu dokáže nenásilně spojit reálný svět s mytologií. Pokud bych si knihu přečetla, aniž by mi někdo ukázal, kdo ji napsal, vsadila bych všechny své oblíbené knihy na to, že pochází z pera nějaké renomované zahraniční spisovatelky.

Pochválit musím i krásné ilustrace Štěpánky Coufalové, které mi k příběhu sedly jako zadek na hrnec.

Co mě ale trochu zklamalo, byl ukvapený konec. Chvílemi jsem si říkala, zda náhodu nedržím v ruce první díl série, protože celý příběh se přeci nemůže dočkat rozuzlení na 30 stránkách. Přesto dočkal. Zpočátku jsem si navíc myslela, že se vyprávění po celou dobu ponese v mysteriózním duchu s hororovými prvky, ale od druhé poloviny knihy mě přešly tendence se trochu bát a příběh začal inklinovat spíše k pohádce.

Noci běsů i přes mé drobné výtky za přečtení rozhodně stojí – příběh se mi dostal pod kůži a už se nemohu dočkat, až si od Kateřiny Šardické přečtu i Zmizení Sáry Lindertové. Pokud máte rádi příběhy jako je například Medvěd a Slavík, budete skutečně nadšení!

 

Hodnocení 100 %

Mohlo by vás zajímat

Vesmírníček - Petr Brož BESTSELLER

4.8 z 5 hvězdiček

pevná vazba

Kniha nominovaná na ocenění Magnesia Litera Už jste někdy zažili, že ve vás něco vyvolalo neodbytnou otázku proč? Začal vám v hlavě...

399 Kč

Běžně 499 Kč

Do košíku

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 0 Sdílet

Nejnovější články