Recenze na knihu
Dědina Petra Dvořáková

Dědina se skvěle čte, má smysluplný děj, postavy a jejich jednání je uvěřitelné. Prostě vesnice, jaká je.

kniha se krásně čte, měla jsem chvílemi pocit, že jsem zase zpátky u babičky na prázdninách, chodím do místního konzumu a večer poslouchám hovory babičky se sousedkami... tak to bylo všechno známé

Skvěle napsané, uvěřitelné, autentické.

Musela jsem knihu násilím zavírat, abych ji nevdechla naráz! Jedna dědina, několik rodin, několik úhlů pohledu na jeden život, pohledy na život lidí i v našem okolí. A vlastně i ten náš... Kniha je psaná v nářečí, často dost humorně a přitom vàžně, po první kapitole už je z vás jeden z místních. Budu se k ní vracet, vím to!

Moc hezká knížka,opravdu pravdivé ze života na venkově.Doporučuji

Byl jsem zvědavá, co na mě v knize čeká, recenze jsem nějaké četla, ale nebylo jich úplně moc. Tak jsem si říkala, jaké to bude? jsem taky skoro z vesnice, podstatnou část života jsem po vesnicích, menších či větších, žila a zkušenosti mám. Čekala jsem trochu nějaký veselejší děj, něco fakt dědinského, ale podtitul "pole, závist, chtíč a otčina" dával tušit, že... s tím, že než dojdeš z jednoho konce dědiny do poloviny, už ti jde nějaký drb naproti z druhého konce, že lidi hamouní a počítají, že jeden rodinný klan je po generace proti jinému, že generačně se mnohdy rozchází v názorech mladí se starýma, že najdeš osudy, které se motají, zaplétají a rozchází v každém druhém domě, možná i v tom prvním... že půda je půda a kdo má, ten má. Tedy aspoň pro generace našich předků a v dnešní době asi pro ty, co jsou v tom tepaní od malinka. Pokud chcete čistou dávku realismu, před kterou kde kdo uhýbá, máte ji naservírovanou na malovaném talíři. Člověk si při čtení říká, tak už to není, to bylo dřív, ale ten červík tam stejně hlodá.. protože do hlav sousedů nevidíš. Těch necelých 250 stran ale utíkalo rychle (ve srovnání s posledně čtenou Bílou Vodou přímo tryskem). Navíc kniha není psaná spisovnou češtinou, ale nářečím z Vysočiny, protože nejlíp je to tak, jak autorce zobák narostl ale my, co na autorské spisovnosti nelpíme, tak s tímhle problém fakt nemáme. A jak knihy dopředu cíleně neprolistovávám, měla jsem na konci překvápko, to abych si to asi celé vizuálně dokreslila. Hodnocení: nečekejte humorné vesnické vyprávění, čekejte a seznamte se s českým venkovem, kde je dřina, pot a slzy.

Krasne napsane, vyborny jazyk. Rozumnela jsem dokonale. 4 pribehy (ne)obycejnych lidi na dedine.

Uzasna knizka, zasmala jsem se a klidne bych ji snesla delsi, s vice povidkami…

Jako bych tam byla s nimi... vrátila jsem se na chalupu k tetě a všechno se mi odehrávalo tam. Skvělý popis myšlenkových pochodů, člověk si už myslí, že někdo konečně řekne, co chce, ale nakonec se to vyvrbí úplně jinak. Zajímavý příběh. Víc takových knih s tímto tématem!

líbí se mi jak je knížka napsaná. jak je tam sem tam i ten hrubý jazyk, tak vám knížka přiroste více k srdci. doporučuji!

Kniha vyprávěna z pohledu několika postav žijících na vsi. Pohledy se liší podle generací a promítá se do nich pohledy různých postav a jejich názory na život.

Dědina - pole, závist, chtíč a otčina. O tom to vlastně celé je. Kniha popisuje život na jedné vesničce kdesi na Vysočině. Moc se mi líbil jazyk, kterým je kniha napsaná. Autorka se nebála použít místní nářečí, což knize dodává na autentičnosti. Na druhou stranu, někomu to může připadat jako rušivý element. Kniha se skládá ze čtyř povídek. V každé z nich sledujeme příběh některé z rodin, které na dědině žijí. Sledujeme události veselé, smutné, nechybí rodinné spory, pomluvy, závist nebo komplikované vztahy. Autorka popisuje klasické vesnické události jako je zabijačka nebo vesnická zábava a pouť. Nechybí ani vesnická prodejna. Jediné, co mi vadilo, bylo velké množství postav. I když jsem holka z města, tak mě kniha velmi bavila a určitě si přečtu i další knihy od P. Dvořákové.

Jsem generace, který v popisované době žila. Je to silně přitažené za vlasy. Já jsem takhle vesnici nepoznala a to jsem v ní celý život žila. Připadá mi to jako z první republiky, kdy se selské rody možná takhle chovaly. Četla ji i moje sestra a kamarádka a sdílejí můj názor. Mí spolužáci neopak byli rádi, že nemusí dřít na gruntě.

Styl Dvořákové mi moc sedí, dokáže psát tak, že děj knihy vidíte před sebou a zdá se opravdu reálný. Přesně takhle si představuju život na vesnici, jen mi tam chyběl nějakej ucelenej děj.

Výborná knížka popisující život na dědině.. z druhé strany obalu je mapka, kde kdo bydlí, to mi přišlo nápadité. Občas jsem měla trochu problém, identifikovat, kdo je s kým příbuzný, ale to nic neměnilo na tom, jak je kniha vtipná a ze života, za mě palec nahoru.

Četla se dobře někde mě to víc bavilo, někde moc ne ,ale téma super .

Autenticky vykreslené postavy z dědiny. Velmi rychle si lze navyknout nářečí, aniž by to rušilo při čtení. Příjemná kniha i k zamyšlení.

Velice mne kniha bavila, i díky použitému nářečí. Bylo to osvěžující, jiné, z běžného vesnického života.

Dědina - současná vesnice. Čtyři příběhy vzájemně propletené. S každou poustavou budete mít pocit, že právě ji znáte od Vás z vesnice. Zavzpomínáte, jaké to bylo s Vaší babičkou a s dědou. Najdete zde právě Vašeho souseda. Všechno je Vám tak blízké... Drby na vesnici (hlavně v prodejně), vztahy v rodině, peníze a závist, láska i nevěra, humor i smutek. Žádné velké dějové zvraty zde nečekejte. Ale je zde příjemné čtení, ve kterém se prostě najdete. Kniha nikoho nesoudí, je to jen na Vás, jak se s tím "poperete" A použitý jazyk, kdy spisovnou češtinu nehledejte, je už jen třešnička na dortu.

Skvělé letní čtení. Kniha není těžká, čte se lehce.