Poprava

Tak jsem se dočkala... Na jednu stranu jsem moc ráda, že už vím, jak to vše dopadlo, na tu druhou... docela se mi po všech bude stýskat. Sérii jsem začala číst naprosto nenápadně: První díl měl totiž v době, kdy jsem ho prvně zaregistrovala, dost nešťastný název - Lockdown. To slovo tehdy, v době covidové, nebylo zrovna "in". A mne ani nenapadlo zkusit si přečíst anotaci. Ale pak se konala jedna z akcí na eshopu KD, Lockdown byl za devatenáct korun a mně právě tolik chybělo k dopravě zdarma. Osud? Asi ano. Protože tehdy jsem už anotaci přečetla, zaujalo mě to a pak už to šlo automaticky: honem doobjednat už tehdy vydaný druhý díl a čekat na předobjednávky dalších dílů. Inu, ten pátý, závěrečný, s názvem Poprava, vyšel doslova před pár dny a včera po večeři jsem začala číst a nešlo se odtrhnout. V noci dočteno. Řekla bych, že tento díl byl asi nejakčnější, a to ani ty předchozí akčností neskrblily. Ovšem nechybí několik dost silných momentů (hlavně když Alex navštíví svůj rodný dům a pak jeden z momentů cestou z domu směrem k cíli jeho cesty). Kdo bude číst, určitě pochopí, co myslím. Nechci "spojlerovat". Několikrát během čtení vše vypadá být ztracené, poprvé vidíme i záporáky "v jiném světle", do všeho se zamotá sebevědomá fanatická armádní doktorka (napřed pro zlost, nakonec "naštěstí"), čtenáře čeká velmi zajímavé rozuzlení týkajícího se Alfreda Furance a celkově se tento díl opravdu povedl, ač měl od těch předchozích laťku nastavenou poměrně dost vysoko. Co oceňuji: konec je neuspěchaný a je napsán tak, že po dočtení knihy nezbývají žádné otazníky a doznívání příběhu začne příjemně fungovat již při čtení posledních stránek. Z celé série je cítit podprahový vzkaz o tom, že pokud máme kolem sebe přátele, na které se můžeme spolehnout za každé situace, je na světě fajn bez ohledu na to, co se děje...

Poslední díl mé oblíbené série je za mnou a mě je trochu smutno – ne proto, že by tento díl byl špatný, to vůbec ne, ale proto, že se musím rozloučit s tímto světem (i když bych ani náhodou nechtěla, aby takový svět existoval) a mými oblíbenými postavami, ale každá série jednou končí. Velmi jsem se na tento poslední díl těšila a opět jsem dostala skvělý příběh. Možná začátek byl malinko pomalejší, ale postupně se to rozjelo a posledních zhruba 100, 150 stran už bylo téměř nemožné se odtrhnout. Stejně jako u předchozích knih jsem se dost často smála, Alexovo Navěky poslouchat Zeeovo žvanění? Myslím, že bych se radši probudil v pekle. nebo oranžové legíny a limetkově zelené pončo mi způsobily menší záchvat smíchu. Na druhou stranu se objevily v tomto díle i chvíle, které mě dojaly, a dokonce jsem se neubránila i pár slzám (kdo mě zná, tak ví, že jsem hrozná plačka a brečím u knih dost často). Konec jsem čekala trochu jiný, ale vůbec mi nevadí, že série skončila, tak jak skončila. Jsem ráda, že v knize byl epilog, který krásně uzavřel celý příběh. Jsem velmi ráda, že jsem se téměř před čtyřmi lety nechala přemluvit, abych si přečetla první díl, na tuto sérii budu dlouho vzpomínat a možná se k ní někdy časem i vrátím. Zůstalo mi pár nezodpovězených otázek a zároveň byl trošku pomalejší začátek, proto dávám 4,5* z 5*, ale pokud se vám líbily předchozí díly, tak se vám určitě bude líbit i ten poslední. „A vypadněme sakra odsud.“

Parádní zakončení série.

Závěrečný díl série. Pokračuje dobrodružství Alexe a jeho přátel. Opět velice poutavé vyprávění, plné zvratů a nečekaných situací. Malinko mě zklamala závěr, čekala jsem buď totální selhání a smrt hlavního hrdiny nebo pořádný happyend - nedočkala jsem se bohužel ani jednoho. Celkově knihu, stejně jako celou sérii, hodnotím velice kladně a určitě doporučuji k přečtení.

Poprava se bohužel kvalitou nevyrovnala prvním třem dílům, které mě naprosto uchvátily. Byla pro mě spíš jako Město strachu, které jsem si sice užila, ale už to prostě nebylo ono. NÁSLEDUJÍCÍ ŘÁDKY MOHOU OBSAHOVAT SPOILERY NA PŘEDCHOZÍ ČTYŘI DÍLY! Alex se svými kamarády je venku z vězení ve zničením světě, ale tím jejich příběh nekončí. Rozhodli se vyhledat toho, kdo za tím vším stojí a tuhle velkou noční můru jednou provždy ukončit. Čtenář by si pomyslel, že už se dozvěděl vše, ale stejně přijde další informace, která celý ten řetězec události zakončí a vy si jen řeknete.. Jak je možný, že jsem tohle neviděl/a? V tohle má autor můj neskutečný obdiv. Vymyslet takhle zamotanou sérii, která ale posledním dílem dává perfektní smysl. Trošku mi chybělo to prostřední věznice, jelikož ve městě už to pro mě nemělo ten pravý feel, ale nebojte, i zde přijde pár nepříjemných zvratů, které dokážou ústřední trojici delikventů pěkně zavařit. Každopádně podle mě mohl autor klidně čtvrtý a pátý díl spojit. Bohužel zase tolik věcí se zde neděje a já měla poprvé od vydání série momenty, kdy jsem se nudila. Se závěrem úplně spokojená nejsem, přijde mi, jako kdyby ho psal někdo jiný. Jednoduše řečeno mi to k autorově stylu příliš nesedí. Útěk z výhně si ale zaslouženě vypracoval místo na žebříček mých oblíbených sérii a dokonce se čtení líbí i mojí kolegyni, které bude skoro šedesát. Díky dystopickému zařazení nemusí čtenář vůbec vnímat, že hlavní hrdinové začínají jako děti ve věku dvanácti let, jelikož sám autor k nim tak nepřístupuje. Nenechte se tedy touto věci odradit, jelikož tenhle svět a jeho promakaná zápletka i přes slabší finále rozhodně stojí za to.