Recenze na knihu
Otrávená Jennifer Donnellyová

Tak, to jsem nečekala. Knihu jsem si koupila kvůli obálce, moc se mi líbila. V knize jsem našla bledou černovlásku, zlou královnu, lovce, krásného prince, sedm malých mužíků, otrávené jablko i skleněnou rakev a přece to nebyla pohádka o Sněhurce. Za mě 4 a půl hvězdičky.

Tenhle příběh mi přišel o dost slabší, než předchozí kniha. Žádná z postav mě nijak zvlášť neoslovila a Sophie mi přišla strašlivě ukňouraná. Tak snad se víc zadaří příště.

Celkový dojem z knihy mi príde o niečo slabší než z Nevlastnej sestry. Neviem, čím to je, pretože kvalitatívne sú obe vyrovnané. Možno preto lebo Isabelle bola od začiatku silná postava a Sofie nie. Tiež som vedela ako tento príbeh skončí (teda čo sa týka koruny) a v Sestre som nemala o ničom ani šajnu. Alebo je to tým, že mám pár nezodpovedaných otázok...? Najskôr asi pre to, lebo s Izzy a Tavi som sa vedela takmer úplne stotožniť- s ich obavami, bolesťami i túžbami a so Sofie... Sofie bola vo svojej podstate klasika, ktorú už mám dobre načítanú z iných príbehov. Nič to však nemení na fakte, že toto bol jednoznačne úžasne originálny retelling, ďalší vydarený príbeh s mnohými morálnymi hodnotami a myšlienkami na zamyslenie.

Příběh začíná jako téměř klasický příběh o Sněhurce a 7 trpaslících, který se změní ve chvíli, kdy Sophie přežije vyrvání srdce z hrudi. Získává nové hodinové srdce a její život se navždy změní k nepoznání. Musím uznat, že její počínání mi z počátku bylo velmi nesympatické a přišla mi až přehnaně naivní. Pokud veřejně oznámí Vaší smrt a naservírují Vaše srdce v truhle, budete pak naivně doufat, že Vás někdo jede zachránit? Mrtvolu? Proč by to proboha dělal? No, ale další postavy? Především obří beruška a pavouk. Ty mě v příběhu zaujali asi nejvíce a moje fantazie se v jejich případě dost vyřádila. Další postavy jako 7 mužíků, zloděj a fešácký lovec příběhu hodně pomohli. Pokud by se Sophie toulala temným lesem sama, se svojí povahou, musela bych tu knihu zavřít. Ještěže si své chování časem uvědomí a změní se. No aby ne, je to přeci pořád pohádka! Poslední věc: V jaké době by se to mělo odehrávat? Osobně jsem si představovala zhruba středověk, ale asi to bylo nějaké pozdější období? Soudě podle nutné kávy k snídani, sendvičů a ruksaků. Tohle je opravdu maličkatý detail, ale ráda bych, aby jej autorka objasnila. Nicméně je příběh i tak velmi zajímavý, napínavý, místy lehce strašidelný. Našla jsem při čtení několik krásných myšlenek, které stojí za pozastavení a trochu přemýšlení. Celkově byla kniha čtivá a vidím to na 3,5-4/5?