Tanec skalpelů

S tímhle kouskem jsem byla moc spokojená. Příběh byl zajímavý a jeho dávkování probíhalo příjemným tempem. Po prvních kapitolách jsem se rychle vžila do děje a už mě nepustil. Kniha předčila má očekávání a můžu ji jedině doporučit.

Děj se odehrává docela pomalým tempem až na pár chvilek jen tak pomalu plyne a tím vlastně čtenář pomalu přichází o ty momenty překvapení a zvratů které díky pomalému tempu tak nějak negradují jak bych si představoval. Bohužel kniha nebyla moc napínavá a tak nějak se člověk prokousal až na konec ale pomalé tempo a spousta popisování a rozvádění a psychologického uvažování je asi bohužel moc pomalé. Samotný příběh není nijak zvláštní ale vcelku ještě ujde ale kniha není vůbec čtivá a určitě se mi netrefila do vkusu. Já knihu nedoporučuji.

Jediné pozitivní na tom je, že je hezky a čtivě napsaná. Od samého začátku jsem si říkala, že tomu dám ještě pár stránek, ale když ani po 100 stránku se nic neudálo, aby mne kniha zaujala, zavřela jsem ji a vložila zpět do knihovny. Po kriminálkách od Sarah Flint, kdy vražda je hned na první straně a děj tě vtáhne, je toto opravdu velmi nudná a nezáživná kniha. Velké zklamání!

Toto nebyl žádný horor, spíše psychologický thriller. První třetina byla jen takové vyprávění, takže nuda. Pak mě děj ale chytnul a nepustila jsem se knížky, dokud jsem ji nedočetla.

3,5* Co se samotného příběhu týče, je třeba si zde uvědomit, že přestože je kniha řazena do žánru horor, v žádném případě o horor nejde, spíše se jedná o psychologický thriller. Od počátku děj plyne pomaleji, čímž se stupňuje čtenářovo očekávání, které je však následně uspokojeno jen částečně. Pořád jsem čekal na nějaký wow efekt, který se sice nedostavil, ale přesto se nejednalo o úplné zklamání. Závěr knihy je už trochu rychlejší, ale já už dokázal pozornost udržet jen povrchově, což je škoda, protože právě v druhé polovině přichází na řadu krev a násilí v životě Jonasově. Určitě bych knihu doporučil čtenářům, jež se rádi noří do lidské psychiky a sledují změny, které nastávají působením strachu a nejistoty. Jonas je člověk vnitřně rozhádaný s jistým tajemstvím, jenž by si moc přál být pánem svého života, ale upřímně se mu to moc nedaří. Hlavní "padouch" je poněkud zvláštní, rozhodně se jedná o chorého člověka, zároveň však kdo by se při jeho minulosti divil něčemu zvláštnímu. Já jsem se u většiny knihy bavil, nepovažuji ji za čtivo, které bych odložil a neměl potřebu se k němu vracet, chtěl jsem moc vědět, jak to dopadne, a to vždy považuji za velké plus. Zároveň bych ale uvítal nějaké změny minimálně v první půlce knihy, hlemýždí tempo zaměřené na Jonasův život nebylo nezajímavé, ale rovněž nebylo něčím, bez čeho bych se neobešel. Celkově knihu hodnotím jako lepší průměr.