Zpovědi

Když všichni dopijí svůj kartón mléka, třídní učitelka 7.B předstoupí před třídu. S klidným a vyrovnaným hlasem začíná mluvit. S každou její vyslovenou větou ale atmosféra ve třídě houstne. Všichni už slyšeli o nehodě, která se stále její dceři, na školním pozemku. Zpovědí paní učitelky Moriguči, ale všichni zjišťují, že to nebyla nehoda, nýbrž promyšlená vražda. A ona ví, že vrazi jsou v této třídě. Bravurní japonský psychologický thriller. Ačkoli u mne na profilu moc thrillerů nenajdete, musím přiznat, že tento mne vážně bavil. Začátek mi přišel velice zvláštní. Ať už stylem psaní, postrádal totiž přímou řeč, velkým odosobněním, tak i příběhem. Myslela jsem si, že budeme pátrat po vrahovi. Skládat různé teorie, ale chyba lávky. Moriguči nám hned na začátku knihy prozradí, že ví, kdo je vrah. A hned ho představí i nám. Tak co se proboha bude na 200 stránkách ještě dít? No divili by jste se. S každým čtením jsem zůstávala s otevřenou pusou koukat, jaký další zvrat pro nás autorka připravila. Pohledy různých lidí nám pomáhají rozklíčovat celý příběh. I to, co příběhu předcházelo. Ukazuje nám nejtemnější zákoutí lidské duše. Co vše dokáže udělat dítě, aby se konečně cítilo milováno? Emoce se střídají jak na horské dráze. Dokonce jsem chvilku pachatele i litovala a trochu možná obhajovala. Konec byl, aspoň za mne, dost nepředvídatelný. Dočetla jsem a ta huba se prostě ne a ne zavřít. No, jak Kelišová ze Slunce, sena.... Kniha mne přesvědčila, že nemám mít předsudky. Japonská literatura a ještě thriller? To spojení pro mne byla skoro noční můra. A úplně zbytečně. Zatím asi nejlepší thriller, jaký jsem četla. Vím, že jich nebylo moc, ale i tak je to úspěch. Čtyři hvězdičky dávám, protože se občas opakovaly věci, které už jsme věděli. A přišlo mi tedy zbytečné je psát dvakrát a také za malinko zdlouhavý začátek knihy.

Učitelka Moriguči se postaví před žáky své třídy a začne vyprávět o tom, proč se stala učitelkou a jak jí to ovlivnilo. Povídá o posledních dnech na škole a o důvodu, proč se rozhodla dát výpověď. Nikdo ji moc neposlouchá, až do chvíle, kdy zmíní smrt své malé dcery a neoznámí, že vrahové sedí mezi nimi ... . Neuvěřitelná kniha. Nejen, že se četla skvěle, ale dokázala dát člověku i obrovské ponaučení. Moc se mi líbily pohledy všech zúčastněných a jejich důvody pro to, co dělali a jak se chovali. Dokázala mě vtáhnout do myšlení každého z nich a říct si takové to "aha, tak proto byl takový ...". Bylo by fajn i v reálném světě znát pocity ostatních a lépe se tak vžít do jejich chování... . Každá kapitola končila nějakým wow momentem a i když konec jsem asi čekala, i tak to bylo velice poučné. Jak silná může být mateřská láska? A jaká nepatrná rozhodnutí dokáží změnit naši budoucnost?

Moc se mi to nelíbilo. Asi příliš cizí prostředí.

Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a za dva večery jsem měla přečteno.

Thriller Zpovědi se z velké části odehrává ve školním prostředí a věřte mi, že je naprosto šokující. Autorka se tématu vraždy dítěte opravdu nebála a dokázala ho skvěle vytěžit. Vybudovala na tom tak fenomenální příběh, že mi chvílemi zůstával rozum stát. Dokonale si pohrála s psychologií postav, myslím, že není jediná postava, kterou bych si oblíbila, právě naopak. Jak už název napovídá, jedná se o vyprávění z vícero pohledů, díky němuž se posouváme plynule v ději. Styl psaní každé zpovědi je odlišný, což přispívá uvěřitelnosti. Občas se samozřejmě prostřednictvím vyprávění vracíme k té hlavní události, kterou je vražda malé Manami, což je paradoxně jediné jméno, které si pamatuji, ale je to tak správně, protože si máme pamatovat jména obětí a ne vrahů, a tím jim prokazovat slávu. Každý zná Tedda Bundyho, ale řekněte mi jediné jméno jeho oběti! Nic, že? Jsme na tom stejně, a já ještě četla knihu Vrah po mém boku, měla bych si aspoň jedno jediné jméno oběti pamatovat. Proto se mi líbí autorčino označení vrahů - chlapec A a chlapec B. A jen tak mezi námi japonská jména nejsou moc dobrá na zapamatování. Nechybí tu ani pár zvratů, z toho závěrečného jsem byla naprosto paf, a do teď ho rozdýchávám. Nevím, jestli řešení, které si vybrala maminka Manami, je správné, já sama bych takové pomsty schopná nebyla, každopádně nás tím autorka opět dovedla k zamyšlení. “To je tedy vše - mé dětství, mé skryté šílenství, můj motiv. Tedy alespoň k mému prvnímu zločinu.” Zpovědi Vám doporučím všemi deseti, nedávám plný počet hvězd, protože se našlo i pár hluchých míst a vadila mi absence přímé řeči v některých částech knihy.