Recenze na produkt
Kontroverzní a skvělá Radka Třeštíková

Celý příběh byl popsaný s takovou citlivostí, vulgaritou, precizností a rozbitostí, jak všech postav, tak sestavení kapitol. Neskutečně mě to bavilo. Celá kniha je čtivá, psaná s láskou, bolestí i něhou, promlouvá ke čtenáři, vede ho za ruku, objímá jako Marek objímal Dášu, je to dusivé, depresivní a vyvolává existenční otázky. Popsání pocitu lásky a touhy po pozornosti unavený ženský tak, že i když to odsuzuješ, tak to vlastně chápeš. Chápeš tu urgenci autorky mluvit ke čtenářům, připravit je na to, na co se připravit stejně nejde. Skvělý!

Od začátku jsem měla problém se do knihy vůbec začíst. Bylo mi kolikrát trapně z vyjadřování jedné z postav. Takhle snad nemluví ani puberťáci. Kapitoly jsou přeházené a kniha je dost zmatečná. Opravdu jsem měla šílený problém ji vůbec dočíst.

Jakoby v knize část chyběla, ani není z čeho domýšlet. Minimálně 10 postav, které se prolínají, takže jsem se musela vracet, abych věděla kdo je kdo. Ale vůbec vlastně nevím jak to dopadlo. Co se stalo s Viky, jak umřel Dušan, kdo je Izabela, koho objevili záchranáři….? Asi tajemství. Za mne zklamání. Je to asi čtvrtá kniha, kterou jsem od autorky četla, ale tahle určitě nejhorší:-(

Další můj čtenářský pokus a opět mě styl psaní autorky jaksi míjí. Puritán rozhodně nejsem, nicméně jistou úroveň očekávám a tu celkově v poslední době u p. Radky vnímám jako spíše klesající, žel bohu. Přeji autorce štěstí a klid vně i uvnitř.

V polovine knihy : vubec nechapu o co tam jde, 200 stranek ctu jenom o tom, kdo co snedl / nesnedl/ vyzvracel a kdo co rekl, - spousta jmen a vsechna jmena jsou nejak postizeni lide, knihu beru do rukou s nechuti a rikam si, dobre, snad se mozna konecne dozvim neco , co me ke knize upouta, bohuzel, skoncila nedoctena na dne knihovny,

Příběh Vladěny, které bude brzy padesát. Sedne do auta a rozhodne se ujet všemu – manželovi, matce, dceři a celkově životu, který doposud vedla. Nebude to lehká jízda, i přesto Vás Vladěna vezme s sebou. Tak tato kniha mě fakt dostala. Absolutně jsem nečekala to, co mi přinesla. Ostatní knihy autorky jsem četla již před delší dobou, vím, že byly dobré, ale nic hlubšího ve mně nezanechaly. Ovšem toto, to byla skutečně jízda. Prvních deset stránek jsem v tom měla trošku chaos, ale pak jsem se do toho ponořila a neskutečně mě bavilo, jak se dají popsat pocity, emoce, úzkosti a prostě život, který nebyl jednoduchý a s Vladěnou se nepáral. Občas Vám nějaká věta nedá úplně smysl, ale o pár stránek dál Vám to zapadne přesně tam, kde to má být. Neskutečně trefné a vtipné hlášky ze života, jak to prostě je, nelehký vztah s matkou, s dcerou i s manželem. To, jak se historie v rodině vlastně opakuje. Šokující odhalení. Navíc k tomu road movie a pro mě kniha, kterou jsem si maximálně užila. Nepředpokládám, že to něco předá mladším ročníkům, ale pro ženy, co už mají něco odžito, je to dokonalé. Nečekejte nějaký hezky uspořádaný příběh, ale proud myšlenek, pocitů a vzpomínek, které se všechny snaží Vladěna urovnat a uchopit a autorka je na nás chrlí rychlostí blesku a nenechá nás vydechnout. Uznávám, že to není kniha pro každého, ale pokud se Vám trefí do vkusu, budete nadšeni.

Tak jsem se tesila a zatim nejslabsi kniha,bohuzel.. hrozne zmatene

Kniha se mi opravdu špatně četla a nebyla to chyba proházených kapitol. Kniha je napsaná hodně stroze, věta za větou, sled hromady nezajímavých slov. Vulgarismy celý ten nezajímavý děj trochu rozbíjejí, ale celé je to i tak jako pěst na oko...

Pod zdánlivě dokonalým obrázkem středostavovského manželství Dagmar a Marka se začnou objevovat tak velké trhliny, že už společný život nelze zachránit. Alespoň z jejího pohledu. Její matka a vlastně ani Marek to nechápou, vždyť Dagmar má vše – milujícího manžela, dům, psa, dvě děti. K odchodu sbírá síly asi dlouho, poslední impuls jí dá to, že si najde kolouška. A příběh rozpadu jednoho manželství může začít. Kde jsi, když nejsi se nečte lehce. Ten příběh je všechno, jen ne příjemný. Jde silně proti srsti. S každou otočenou stránkou si říkáte, jestli tohle máte, stejně jako hrdinka, zapotřebí. Máte. Ke čtenářskému nepohodlí ještě přispívá i nelineárnost vyprávění. Jak vše dopadne, se dozvíte v první třetině knihy. Přesto touha dočíst se, co k tomu vedlo, je silná. Osmý román Radky Třeštíkové je syrový, hutný, plný vulgarismů. Postavy a ani události nejsou příjemné, zvlášť manžel Dagmar Marek je dobře napsaným antagonistou a to, co Dagmar provádí, je vynalézavě kruté. Po přečtení knihy nemáte odpovědi na všechny otázky. Jak je v příběhu i řečeno, znáte pouze jeden úhel pohledu. Román je totiž vyprávěn v ich formě z pohledu hlavní hrdinky. Pouze v jedné kapitole, té asi nejdůležitější, se postava vypravěče mění. Takže vám hlavou vrtá otázka, zda si opravdu z jednoho vyprávění můžeme utvořit celkový obrázek úpadku manželství? Asi ne. Za rozpadem vztahu vždy stojí dva. Tento román ale ukazuje, že velikost podílu nemusí být vždy rovnoměrná. Také musíte uvažovat, kolik žen či mužů žije v podobně zraňujících manželstvích, které je kousek po kousku připravují o sebe sama. Kolik lidí pod fasádou dokonalosti tiše trpí a umírá zaživa? Co vše člověk pro děti a zdání dokonalé rodiny musí obětovat? A kdy konečně pohár trpělivosti přeteče, aby jedinec našel odvahu a vnitřní sílu z toho nekonečného koloběhu vystoupit? Spousta zdánlivých nic navršena na sebe nakonec spustí lavinu. Jak říká sama Dagmar: „Jo, občas se prostě jen nahromadí spousta drobností.“ Banalitu Bábovek nečekejte. Nad touto knihou musíte přemýšlet, ale ona se vám odmění. Třeba už jen zjištěním, že vaše vztahy nejsou tak poničené, jako ty v knize. A pokud jsou, vezměte nohy na ramena. Jinde bude líp. Za mě 4*/5* a těším se na další autorčiny knihy. Ovšem někde jsem četla, že si chce od psaní dát pauzu. Snad nebude dlouhá.

Jsem za polovinou knihy a podle mne je to hrozná slátanina, fůra postav, ztrácím se stále v tom, kdo je čí partner a potomek, který děj je minulý a který současný, každá postava je svým způsobem podivná a smysl knihy mi taky celkem uniká....Nevím, jestli docčtu až do konce. Můj názor je, že je to nejslabší kniha uvedené autorky, a to jsem od ní přečetla téměř vše.

Tak tohle byla opravdu jízda!

Podle mně je to další skvělá knížka od Radky Třeštíkové

Nevím, v jaké společnosti se autorka pohybuje, kde mluví 26 letí muži takhle primitivně, a kde 37 letá žena by chodila a takovým nevyzrálým trapákem. Odpad.

Pokud by příběh nebyl až nechutně vulgární, kniha by byla opravdu čtivá. Ale jediné, co mi z mých pocitů stále převyšuje, je perverznost a zase perverznost o tom se mi na konci běžného dne opravdu nechce číst. Velmi mě mrzí, že jsem knihu koupila a uvěřila spokojené čtenářce, bohužel ji nechci ani mít ve své knihovně, jak mě pohoršil styl spisovatelky, která si dobrovolně vybrala do svého vyprávění takové věci, které si žena, která si sama sebe trochu váží, nemůže nechat líbit, natož si je užívat!

Překvapivé, dravé a drsné.

Zklamání, kniha je roztěkaná, zmatená, musela jsem se velmi nutit dočíst ji do konce. Škoda peněz

Souhlasím - pelmel plný vulgarit! Recenze jsem otevřela, abych se přesvědčila, že někdo má stejný názor jako já! To ani není možné, že by dnešní žena měla poměr s někým tak primitivním! A jak se všichni ti dospělí k sobě chovají! Autorka by se měla inspirovat u Aleny Morštajnové (četla jsem všechny její knihy) nebo Petry Dvořákové.

Pelmel plný vulgarit. Knihu je lépe číst po číselných kapitolách. Umíte psát lepší knihy než tuto nebo Foukneš do pěny. Nechápu, proč hlavní hrdinka nechala vše zajít tak daleko? Člověk by si měl vážit sám sebe. Hvězdičku dávám za téma.

Kravina. Zmatené…plno postav, dost jsem se ztrácela i díky zbytečným a nic neříkajícím rozhovorům. Konec nijaký, zbytečná ztráta času s touto knihou.

Asi jediná knížka, co mě dokázala akorat vytočit. Autorka má rada tyhle reakce, sama provokuje svym chováním. Pro mě nejhorší knížka, co napsala. Zbytečnými detaily nešetřila, pointa odebral snad úplně. Po přečtení jsem měl pocit, ze jsem ji četla zbytečně, protože ani nevím, o čem byla. Snad jiní knihomolové budou spoko.