Recenze na knihu
Hrob Yrsa Sigurđardóttir

Pojďme se vypravit na Island, tentokrát na Vestmannské ostrovy, stejně tak, jako parta přátel, která se tam jede naposledy rozloučit se svou spolužačkou. I když cíl jejich cesty je smutný, rozhodnou se, že stráví na ostrově nějaký čas, odpočinou si a pokusí se ho užít, jak nejlépe mohou. Možná by se jim to i podařilo, kdyby se poblíž jejich pronajaté vilky nenalezla dvě mrtvá těla. Toto je již druhý díl ze série Černý led. Ten první – Není úniku – byl naprosto skvělý. I zde se potkáme s našimi oblíbenými vyšetřovateli – Týrem, Karó a Idunn. Tentokrát se v příběhu dozvíme více o Idunn, jaké bylo její dětství, proč se chová tak, jak se chová a co vlastně před námi skrývá. V příběhu jsou dvě časové roviny, které od sebe dělí pouhých pět dní. Má to tak spád a vyšetřování vás nenechá vydechnout. I když…. Hned v první kapitole vidíme přijíždět partu přátel a mně to připadalo, jak kdyby to psal někdo jiný (oproti prvnímu dílu), druhá kapitola, kde se objeví mrtvoly, už byla dle mého očekávání, ale bylo znát, že má autorka problém s částmi, kde zrovna nezakopáváme na každém kroku o mrtvoly. Po pár kapitolách jsem se však začetla a už jsem knihu nemohla odložit. V příběhu nás čeká překvapivý směr vyšetřování. Co mě moc bavilo, tak až lehce hororový nádech. Tento díl byl určitě slabší než ten první, ale rozhodně dám Yrse šanci ještě jednou a třetí díl rozhodne, zda budu v sérii Černý led pokračovat… (jestli tedy bude pokračovat i autorka ) 3,5*/5*

Jsou lokality, kam je dobré nejezdit - teď kromě Islandu k tomu Yrsa přidala i Vestmanské ostrovy. Atmosféra je opět hustá, napětí by se dalo krájet, ale k dokonalosti tomu něco chybí - předchozí série s advokátkou Tórou měly šmrnc, Tóra a spol. byli správní, řadu situací řešili vtipem apod. Druhá řada s Freyou měla zajímavé případy, ale bohužel značně nesympatické hlavní hrdiny, kteří se rozhodně jako dospělí moc nechovali. Tato série má zatím případy, které si jsou značně podobné, ale hlavní vyšetřovatelé si mě zatím nezískali, chybí tu i odlehčení v podobě humoru, spíše je to u utápění se v problémech z minulosti. V této knize byli "padlí na hlavu" i ti, co se stali oběťmi, u jejich chování si člověk říkal, že tomu šli přímo naproti. Ale za přečtení a ke zchlazení v horku povedená kniha.