Akademie Dunbridge 2 - Kdokoliv

Vracíme se zde zpět do již známého školního prostředí, které si můžete představit i s pomocí pěkné mapky, uvnitř, na deskách knihy. Hlavními postavami jsou tentokrát Victoria aka Tori a Charles alias Sinclair. Já se na ty dva těšila už díky prvnímu dílu, kde si je nešlo neoblíbit. Tihle dva jsou už šest let nejlepší přátelé. Jenže oba k sobě už nějakou dobu cítí víc, než by kamarádi měli. Problém však nastává v tom, že se bojí své city přiznat tomu druhému. Vše se navíc zkomplikuje, když Tori začne chodit s Valentinem Wardem. On a Sinclair se totiž nemají zrovna dvakrát v lásce. Sarah Sprinz má talent na to, že v každém svém příběhu přijde s něčím novým. Tentokrát se například ocitáme na divadelním jevišti, kde studenti nacvičují, jako každý rok, svou vlastní verzi Romea a Julie. Kromě herectví si mě ale Charles získal i tím, že je to jezdec a s koněm Jubilee má opravdu hezký vztah. Tori je pak krevní skupina nás čtenářů, jelikož je to knihomolka a má i svůj bookstagram a knižní TikTok. Trochu mě mrzí, že byl prakticky celý příběh postavený na nekomunikaci hlavních postav. Není to první příběh, kde jsem tohle četla, ale kolikrát už jsem si pomalu rvala vlasy, když jeden z nich prakticky ukázal, že mu na tom druhém záleží, ale ona strana si to přetočila po svém. Přitom tu chemii mezi nimi tam viděli všichni, úplně všichni. Jen ti dva byli jak slepí. Každopádně si z toho zase lze vzít příklad, proč je komunikace právě tak důležitá. Jinak je fajn změna v romantické lince. Mám ráda enemies to lovers, ale zároveň mám pocit, že už nečtu nic jiného, takže friends to lovers - sem s tím. Několikrát jsem se u knihy musela smát. Nechci prozrazovat děj, každopádně Henry tu za mě bodoval. Navíc se tu i zamyslíte nad svými vztahy, třeba takové ty red flags ve vztahu. Každý si říkáme, že poznáme když s námi někdo manipuluje. Jenže ono to ne vždy je tak lehké jak se zdá. Jednu věc jsem na konci čekala, ta mě nepřekvapila. Spíš po přečtení posledních dvou stran chci duben, abych věděla co se stalo, ačkoliv to tuším, protože jsem si přečetla anotaci třetího dílu. Jsem zvědavá, co nám přinese závěrečný příběh Olive, která se nám taky vyskytovala v prvním i druhém díle, jakožto nadějná plavkyně. Zatím působila dost uzavřeně a moc toho o ní nevíme. Plus se zde objeví úplně nová postava. Akademie Dunbridge je takové safe place, kam můžete utéct od všední reality.

Druhý díl této série mě dostal ještě víc, než první. Na straně 242 už jsem uronila pár slz no a ke konci? To už jsem řvala jak želva. Tento díl je ještě více emocionálně založený. Napětí mezi hlavními hrdiny se dá krájet. Spisovatelka skvěle vyjádřila, jak je důležité mezi sebou komunikovat. Být upřímní sami k sobě i ke svým blízkým. A hlavně také to, že skrývat své skutečné city se skutečně nevyplácí. Čtení jsem si opět užila a věřím, že tato série není posledním setkáním s její prací. I zde se setkáváme s Emmou a Henrym, hlavními aktéry tu ovšem jsou Sinclaire a Tori. Jak víme z předchozího dílu, ti dva jsou nejlepší přátelé už celé roky, tráví spolu snad veškerý čas světa a nemají před sebou tajemství. Tedy, alespoň tak to tvrdí. Tori začala randit s Valem, kapitánem Rugbyového týmu a maturantem. Není úplně romantický, nemá rád její kamarády a shazuje snad vše, co má Tori ráda. Když se jí kamarádi snaží varovat, naprosto je ignoruje a zastává se ho. Sinclaire je do ní tajně zamilovaný a pohled na ty dva ho na plese donutí opít se do němoty. Chtěl by se Tori svěřit, ale strach, že by svou nejlepší kamarádku s spřízněnou duši ztratil, je prostě větší. A tak začíná kolotoč, kdy se Charles přihlásí do konkurzu do divadelního kroužku v naději, že bude moct trávit více času s Tori. Jenže dostane hlavní roli Romea a Julii hraje Elanor. Ty dva čeká největší zkouška ze všech. Dokáží ty dva překonat překážky a strach, aby spolu mohli být? Jak moc toxický se Valentine musí stát, sny Victorie pochopila? A proč sakra Charles líbá Elanor, když touží po někom jiném?.

Nedokážu se zatím rozhodnou, který ze dvou dílu byl lepší, protože si každý u jednoho z nich přijde na své. Moc se těším na další díl.

Prvý diel série Akademie Dunbridge bol úplne skvelý, takže dvojku som si nemohla nechať ujsť. Priznám sa, že jednotka sa mi páčila o niečo viac, ale aj Kdokoliv bol príjemný a dosť emotívny romantický príbeh v štýle od priateľstva k láske. Tori som si obľúbila už v minulej časti, bolo to fajn dievča, ktoré okolo seba šírilo pozitívnu energiu. Musím však povedať, že v prvej polovici tohto príbehu som si k nej nejak nevedela nájsť cestu. Nepáčilo sa mi, čo s ňou robil Valentin a najradšej by som na ňu zakričala: ,,To naozaj nevidíš, ako s tebou manipuluje? Prečo si nestojíš za svojím názorom? Dovolíš mu, aby si robil srandu z toho, čo máš rada? Vzdáš sa toho, čo chceš, len kvôli jeho hlúpym rečiam? Uprednostníš ho pred vlastnými kamarátmi?" Pri týchto scénach som zatínala od hnevu päste, no zároveň mi z toho všetkého bolo smutno. Áno, autorka niečo naznačila z Valentinovho rodinného zázemia a tak trochu som rozumela, prečo je taký, aký je, no to ho však neospravedlňovalo. V druhej polovici sa to zlepšilo a Tori mi prirástla k srdcu, dokonca som sa dokázala na celú situáciu pozrieť aj z iného uhla pohľadu a lepšie pochopiť jej predchádzajúce správanie.  Sinclair bol zlatíčko, jeho som si zamilovala hneď. Bol to dobrosrdečný, inteligentný a pracovitý chalan, skvelý syn a ešte lepší kamarát. Veľmi sa mi páčil jeho vzťah s rodičmi i s najlepším kamarátom Henrym (ich priateľstvo bolo skvelé už v prvej časti, vždy sa mohli jeden na druhého spoľahnúť).  Opäť sa nám tu ukázalo, aká je komunikácia (nielen) vo vzťahoch dôležitá. Tori a Sinclair boli do seba už niekoľko rokov tajne zaľúbení, ale samozrejme, nikdy o tom tomu druhému nepovedali, pretože sa báli, že by tak zničili ich dlhoročné priateľstvo, ktoré bolo pre oboch veľmi dôležité. Z tohto dôvodu medzi nimi došlo k mnohým nedorozumeniam, ktoré ich dosť ranili. Niektoré momenty boli naozaj emotívne, až sa mi tlačili slzy do očí. Keď už po x-krát urobili nejakú hlúposť namiesto toho, aby si povedali pravdu, mala som chuť si od frustrácie trhať vlasy, padnúť na kolená a začať ich prosiť, nech už sa konečne o všetkom otvorene porozprávajú. Avšak, keď k tomuto momentu konečne došlo, vynahradilo mi to všetko "trápenie" a úprimne som sa s nimi tešila. Po to všetkom si zaslúžili byť šťastní. Autorka príbeh nemohla ukončiť v horšom momente. Na konci epilógu "vypustila bombu", takže som na ďalší diel už teraz veľmi zvedavá a dúfam, že sa ho dočkáme čo najskôr.

je to skvela serie knih nevim ale mozna jsem ocekavala od druheho dilu trochu vic. Prvni za me nej.